Pravděpodobně máš načtenou spoustu rad o tom, jak máš se svými myšlenkami pracovat. Možná víš, že bys měl/a své myšlenky pozorovat, zpochybňovat je a měnit své nastavení mysli. Jenže ti to nejde.
Pokud věříš, že jsi bezmocný/á a tvůj život vždycky bude plný kompromisů a že nikdy nemůžeš být šťastný/á, pak to tak prostě je. Tak obrovskou moc naše mysl má.
Tyhle úzkostný myšlenky nejsou vůbec to, čemu bys měl/a věnovat pozornost. To důležitý je pod tím.
Pokud chceme skutečně změnit svůj život, vystoupit z role oběti a opustit staré, nefunkční myšlenkové vzorce, musíme nejprve porozumět jedné zásadní věci. Většina z nás se totiž v minulosti hrabe z nesprávných důvodů.
O kolik méně stresu bychom v životě měli, kdybychom nebojovali s realitou? Kdybychom ji neodmítali?
Slovo "pocitově" ti pomůže pravdivě pojmenovat to, co se v tobě odehrává, aniž by ses tomu potřeboval/a bránit.
Zahlcená mysl je nekultivovaná mysl. - Když nerozumím tomu, co se mi myšlenky snaží říct, považuju je za absolutní pravdy, považuju je za svou součást a řeším jejich explicitní obsah místo abych poznávala jejich skutečný význam, tak jsem samozřejmě frustrovaná a vyčerpaná. Jde to ale i jinak.
Skutečná změna začíná ve chvíli, kdy se přestaneme soustředit pouze na to, jak hranice komunikovat, a začneme se zajímat o to, co se v nás odehrává, když je máme komunikovat. Když si dovolím uvidět, jaké přesvědčení o slově „ne“ v sobě mám, jaké emoce se mi s ním pojí a jaký vnitřní příběh se mi v tu chvíli spouští, začínám chápat, že problém není v samotném nastavení hranice, ale v tom významu, který já tomu dávám.
Proč existujou hromady ne-až-tak kvalitního obsahu? Proč jsou na vysokých pozicích občas nekompetentní lidi? A proč v těch schopných zkušených lidech často narůstá frustrace a bezmoc?
To, že nežiješ takový život, jaký bys chtěl/a, je výsledek tvého přemýšlení a konání. Tvoje mysl a způsob přemýšlení ti brání v takových akcích, které by ti přinesly takový život, po kterém toužíš. Tvůj život je tvoje zodpovědnost.