Skutečná změna začíná ve chvíli, kdy se přestaneme soustředit pouze na to, jak hranice komunikovat, a začneme se zajímat o to, co se v nás odehrává, když je máme komunikovat. Když si dovolím uvidět, jaké přesvědčení o slově „ne“ v sobě mám, jaké emoce se mi s ním pojí a jaký vnitřní příběh se mi v tu chvíli spouští, začínám chápat, že problém není v samotném nastavení hranice, ale v tom významu, který já tomu dávám.
Proč existujou hromady ne-až-tak kvalitního obsahu? Proč jsou na vysokých pozicích občas nekompetentní lidi? A proč v těch schopných zkušených lidech často narůstá frustrace a bezmoc?
To, že nežiješ takový život, jaký bys chtěl/a, je výsledek tvého přemýšlení a konání. Tvoje mysl a způsob přemýšlení ti brání v takových akcích, které by ti přinesly takový život, po kterém toužíš. Tvůj život je tvoje zodpovědnost.
Kdekoliv máš pocit, že něco "nemůžeš", je to hra tvojí mysli. Můžeš, ale nechceš. Je nesmírně důležité to takto rozlišovat. Může se ti to zdát jako slovíčkaření, ale je to mnohem víc.
Určitě jste už někdy slyšeli takový to moudro, že „svůj život si tvoříme sami„. Tahle věta je v podstatě jedna z prvních epizod nikdy nekončícího seriálu Setkání se seberozvojem. V různých kontextech a souvislostech a do různé hloubky poukazuje na zodpovědnost za vlastní život. Tahle věta je takový celoživotní proces: A tady to začíná být zajímavý. Protože tady se z mého pozorování nejčastěji...
Overthinking je nadměrně přemýšlení a přehnané přemítání nad situacemi, problémy, vztahy. Je to myšlenkový vzorec, který nás nutí k neustálému analyzování toho, co se stalo, co se děje i toho, co se teprve možná stane a možná taky ani nestane.