Overthinking jako naučená strategie

Co je a co není overthinking

Overthinking je nadměrně přemýšlení a přehnané přemítání nad situacemi, problémy, vztahy. Je to myšlenkový vzorec, který nás nutí k neustálému analyzování toho, co se stalo, co se děje i toho, co se teprve možná stane a možná taky ani nestane. Uvězňuje člověka v nekončícím cyklu nerozhodnosti, obav, pochybností a myšlenek, vedoucích k úzkosti a stresu. Zabraňuje žít plně v přítomnosti.

Všichni občas nad něčím přemítáme trochu déle než by bylo nutné nebo uvízneme v přemýšlení nad nepříjemnou konverzací, kterou jsme ten den měli. To je normální. Overthinking je to ve chvíli, kdy jsou tyto myšlenky vtíravé, hlasité, nemáme nad nimi kontrolu a subjektivně hodně nám znepříjemňují nebo komplikují život. 

Overthinking se projevuje různě. Může to být:

• pocit, že nejsem dost dobrý/á na to, co dělám nebo co chci dělat, 
• neschopnost se rozhodnout i o úplných drobnostech,
• nemožnost zastavit myšlenky před spaním,
• zpochybňování vlastních kroků i vztahů,
• analyzování našich sociálních interakcí a toho, co si kdo o nás kdy mohl myslet špatného na základě toho, co jsme řekli nebo udělali.

Bylo by snadné přijmout overthinking jako nálepku, jako svou součást, a žít s tím, že jsme „prostě takoví“. Není to ale pravda.

Overthinking není součást osobnosti. Je to naučená strategie.

Přehnané analyzování není „něco, co k nám patří“ – je to způsob, kterým jsme se naučili vyrovnávat s nepohodlím, nejistotou a stresem. Tendence všechno rozebírat do posledního detailu, vracet se k tomu, co jsme kdy řekli nebo neřekli, vytvářet v hlavě různé scénáře… to všechno může na první pohled působit jako „racionální přemýšlení“. Ale ve skutečnosti je to často jen snaha cítit se bezpečně.

Řešení problému vs. overthinking

Overthinking se umí tvářit jako řešení problému: přemýšlíš o tom ze všech stran, promýšlíš různé možnosti, podrobně rozebíráš varianty. Je v tom ale velký rozdíl:

• Řešení problému je proces vedoucí ke konkrétní akci nebo rozhodnutí. Cílem takového přemýšlení je dojít k nějakému závěru a na základě toho jednat.
• Overthinking je bezcílné převalování možností. Není v tom žádný záměr ani konec. Vyvstává z něho jen víc otázek a víc nejistoty. Víc prokrastinace, sebezpochybňování a sebekritiky, odkládání akce na „až pak“.

Sebereflexe vs. overthinking

Stejně tak je snadné zaměnit overthinking za sebereflexi. Zpětně promýšlíš, co jsi řekl/a, jakou reakci to vyvolalo a co příště můžeš říct lépe. Opět to ale není totéž:

• Sebereflexe má jasný záměr – porozumět sobě a poučit se z vlastních chyb. Pomáhá rozeznat emoce a směřuje k laskavému přijetí sebe sama.
• Overthinking je nutkavý a únavný, nesměřuje ke změně, je kritický a sebezničující, vede k neustálému zpochybňování sebe sama. Jeho záměrem není růst, ale vyhnout se chybě.

Rozhodni se pro změnu.

Je důležité si uvědomit, že overthinking není selhání, slabost, ale není to ani součást toho, kdo jsi. Je to naučený způsob, jak se chránit před nepříjemnými pocity. Mnoho lidí si tento vzorec vytvořilo jako reakci na minulá zranění, chyby, nejisté prostředí nebo těžké dětství. Byl to způsob, jak si v chaosu vytvořit aspoň trochu řádu, jak mít věci pod kontrolou a necítit se tak zranitelně.

Ale dnes už tenhle obranný mechanismus víc škodí než pomáhá. Drží nás ve strachu, napětí a pochybnostech. Ale jako každý naučený zvyk se dá změnit. Přestat se točit v těch stejných myšlenkových kruzích pořád dokola je v našich možnostech a schopnostech. Je to naše volba. A naše zodpovědnost.